Du hast den schönsten Arsch der Welt

23. října 2014 v 20:58 | M. |  ZÁPISKY
Začneme se shrnutím mýho dosavadního života: propadám z češtiny, propadám z matiky, neodevzdávám včas články do magazínu, žeru jako prase, z čehož je mi špatně od žaludku i duševně, nesportuju, nesnažím se bejt v něčem dobrá - vše je mi u prdele. Prokrastinuju jak se dá. Pokládám si filozofický otázky a odpovídám na ně kamarádům do chatu (rozumějte tomu tak, že vedu monolog a kamarádi jen přikyvují, nebo radši vůbec neodepisují). Hrozně moc bych chtěla dokončit knihu o holce, která miluje sex a neustále se setkává s názorama, že je to levná kurvička. (Samozřejmě, že tohle označení se pro ni vůbec nehodí, kdo nezažil, nepochopí... a ani by neměl soudit). Jenže nemám kde čerpat inspiraci, protože za poslední dobu pro mě neni sex zajímavej ani vzrušující. Proč, netušim... Občas se ve mně ta dříve každodenní nezkrotitelná touha po sexu probudí, ale než stihnu něco napsat, tak zase vyšumí (svině!). Takže kniha je teď ve fázi pauzy (což je vtipný, protože jsem ji ještě ani nezačla psát). Často si představuju, jaký by to bylo, mít knihu hotovou a už jen sepisovat, komu bude věnována. Vím určitě, že by tam byl O.M - láska života, O.N - největší dement, kterýho znám, zároveň však nejlepší kamarád, kterej jako jedinej chápe, proč miluju péra. Pak by tam byl K.G - protože jsem mu to slíbila a je hezkej, pak D.B - protože je to skvělej kámoš, kterej mi teď neskutečně pomáhá, abych se nedostala do ještě větších sraček, než v kterejch jsem, pak by byla kniha věnována možná i rodičům, ačkoliv ty by vůbec neměli vědět, co, proč, kdy a jak, protože kdyby věděli, tak to s nima sekne - a to přece nechci, protože je bezmezně miluju (občas však nesnáším za to, že toužili po miminku a já teď prožívám to utrpení, kterýmu se říká život). Nesmím zapomenout ani na K.V - kamarádku, která už na mě mohla koukat seshora, ale naštěstí se jí pod kolejema tramvaje nic nestalo - tímto ti chci poděkovat za vše zlý i dobrý, cos mi dala.


Jakej je plán? Popravdě, nechce se mi nad budoucností moc přemejšlet - co bude, to bude. Prozatím zkusím prokrastinovat, šukat, a doufat, že se časem dostaví inspirace, která zajistí, že psaní knížky půjde jako po másle. Těším se, až bude hotový moje prvenství, o který se budou nakladatelství prát. A pak už budu po celej život jen psát a psát, psát věnování svejm nejblížším, vroucně milovat a šukat.

S láskou, loving whore <3
Poznámka k názvu článku: miluju tuhle písničku, a jinej název mě nenapadl.
 

Here I go again...

2. dubna 2014 v 14:57 | M. |  ZÁPISKY
Konečně přicházim s výsledkem mýho několikaletýho pozorování - naše profesorka P. (přezdívejte ji jak jen se vám zlíbí, mně tam selkem sedí PÍČA) na češtinu je tou největší učitelskou sviní, ze všech učitelskejch sviní, jež si obhájili svůj magisterskej titul!

A to doopravdy neřikám kvůli dnešní známce (4/5 - no, alespoň, že to neni pětka, že?), kterou mi suveréně nasolila, ačkoliv můj výkon byl minimálně na o půl stupně lepší známku... ale protože její svinství trvá na našem gymnásiu už mnoho, mnoho let, a potvrdí vám to skoro každej, co s ní má, nebo bohudík MĚL něco do činění.
Nikdy jsem nepochopila, co dělá místo opravování písemek. Chodí na botox? Líčí se několik hodin, než vyrazí do školy? (Pozn. paní profesorka P. vypadá, ačkoliv jí je tak 80, mladší než její žákyně...) Proč proboha jednou nesedne místo ke stolu s líčením k písemkám, a neopraví je? Proč na ně musíme čekat v tom lepšim případě nekolik měsíců a v tom horšim případě písemku nikdy nedostaneme zpět? Vsaďte se, že zrovna ta, kterou nám neopravila, se všem povedla.

Tak dobře. To by se ještě možná s trochou ochoty dalo prominout, ale snaha potopit studenty tim, že se jich při zkoušení ptá schválně celou dobu na věci, který se - jak zjistila - nenaučili? To se prostě odpustit nedá, ať to myslí jakkoliv dobře - blbost, beztak to myslí špatně. Pokud se vám daří, moc se neradujte - nyní přijde ta těžší část, která vás ponoří jako největší trosky na dno Pacifiku.

Co ještě můj minimozeček nepochopil, je jaktože jí tohle všechno prochází. Vždyť hovno naučí, při zkoušení vám klade otázky, na které sama nezná odpověď, a ještě ke všemu je zastáncem názoru, že chyba neni v ní - nýbrž my všichni jsme líný kreténi.
Ale no stress, protože jen vy nejlíp víte, kde jsou vaše slabiny, co vám jde, co vás baví a co vás naopak sere. Učitel samozřejmě vždy najde něco, co nebudete vědět - jak byste mohli, když jste to nikdy nikde neslyšeli? Ale to neznamená, že o dané látce nevíte zhola nic. To jen prostě Murphy nespí a vždy když píše třída test na dvě oddělění, vy víte všechny odpovědi na otázky z toho druhého...

Ten lechtivej pocit u srdce...

30. března 2014 v 22:51 | M. |  ZÁPISKY
Dnes moje srdce opět bilo s nadšením a pro někoho. Zažila jsem pocit uvědomění, kdy jsem chtěla brečet dojetim, ale zároveň skákat radostí, protože co v životě potřebujeme víc než lásku? Vždyť je krásný bejt s osobou, která vás nikdy nenechá na holičkách, ať se zachováte jakkoliv, s osobou, která vám bude donekonečna říkat, že jste pro ni nejlepší... s osobou, s kterou plánujete budoucnost a představujete si, jak asi budou vypadat vaše děti.
Ty roztomilý nevinný stvoření co jsou závislý nejdřív na mamince, ale po čase i na tatínkovi, protože si s nima hraje a učí je novejm věcem. Neni krásný mít možnost sdílet vše, co se stane v našem životě - ať je to špatný nebo dobrý, s osobou, jež pro nás bude mít vždy otevřenou náruč?
"Láska a sex jsou jako vzduch. Začnou ti připadat důležitý, až když je nemáš."
Tak tak, milí vážení... až potom co něco ztratíte, začne to pro vás mít cenu... Jen nechápu, proč to musí fungovat zrovna takhle POJEBANĚ...!ZamračenýNerozhodný
 


Škola lhaní

1. února 2014 v 21:22 | M. |  ZÁPISKY
Když se narodí člověk, vznikne něco nadlidsky čistýho, neposkvrněnýho. Něco, co nezná lež...
Léta ubíhaj a dítě se čím dál tim míň podobá tatínkovi, ale maminka to odůvodní větou: "Výjimka potvrzuje pravidlo!", pohladí dětátko po hlavičce a řekne, že přeci jen se tomu tátovi podobá. A tatínek mlčí, netuší, nikdy mu biologie nešla...

Jakmile dítě pozná svoje ego, začne zkoušet, co všechno si může k ostatnim dovolit. To, co mu jednou projde, bude dělat dál a k tomu, co dělat nesmí, si stejně najde cestu. Jen si to představte:

"Mami já chci tohle!"
Maminka zakroutí hlavou a zoufale povídá: "Nemůžeš mít všechno! Prostě ti to nekoupim, pojď!"
Dítě se naštve, rozbrečí, ...
A maminka věc nakonec koupí.

O pár let později...

První vstoupení do školní budouvy, důležitý zlom v životě dítěte. Nastupuje nějaký řád, povinnosti. Přicházejí opravdové lásky, konverzace na všemožné témata s ostatními...

Jednoho dne se ve třídě rozkřikne, že Ježíšek neexistuje, a že děti nenosí čáp, nýbrž mamča sní nějaký zázračný semínko. Maminka se hájí, že to je lež, že Ježíšek existuje, že si PŘECE vyzvedl dopis za oknem! Ale děti jsou vnímavý a vůbec ne hloupý. Jsou ukřivděny, chtějí vědět pravdu a nakonec se ji dozví.
"Maminka mi lhala!" zděsí se dítě. Potom co nad nad věcí hodiny a hodiny dumá, zjistí, že se mu tahle jednoduchá praktika, jak si vše obhájit, v hodně věcech hodí...

Když se ve škole přestanou opisovat písmenka a poznávat zvířátka, přinese dítko sem tam i nějakou špatnou známku.
"Jak si to představuješ, tohlecto, to jsi jedinej se čtyřkou, žejo? Žádná televize, žádnej počítač!" přikáže maminka. A co napadne to nezkažené a hodňoučké dítko? Další špatnou známku zamaže bělítkem nebo přelepí. Maminka se nic nedozví, bude počítač. "Ha ha, vim jak na ní vyzrát a moc se mi to líbí! A ona nic netuší!" pomyslí si potomek.

Pravda, maminka netuší, že učí dítě lhát. Místo toho, aby si k učení s dítětem sedla, nadává a nadává...

Puberta. Hormony blázní, kdyby někdy věděly, co napáchaj... Party, spaní u kámošů, první sexuální zkušenosti... "Nemůžeš jít do hospody, dokud ti nebude 18!" objasní svému "svěřenci" otec. "A spát u kamarádky můžu?" zeptá se dceruška další tejden. Má to promyšlený, tentokrát jí to vyjde. "Proč ne," prohodí mamka, aniž by se nad věcí víc zamyslela...
První kocovina...
Sex bez kondomu...
Co když jsem těhotná???????????

"Doufám, že si s nikym ještě nic neměla!" zeptá se matka své patnáctileté dcery. "Je ještě moc brzo," dodá a významně se na dceru podívá. "Jasně že ne, mami," usměje se dcera a s výčítkami svědomí sklopí hlavu... Už nikdy nebude moct bejt ke svý mamince upřímná...

Rodiče se často nezamýšlí nad tim, že pokud budou dítěti něco zakazovat, za něco ho hnusně trestat, přestane se svěřovat a společně jsou na dobré cestě k vzájemný nenávisti a nedůvěře!

Rodiče, opravdu věříte, že vaše dcera jde spát ke kamarádce? Že první sex měla až v 18ti? Nebylo by lepší vědět, jak se věci opravdu mají? Neudělali jste někde chybu? Vždyť život je vlastně škola lhaní a občasná větší tolerance neuškodí.

Oblbují nás reklamy, ženský předstíraj orgasmus, chlapi říkaj: "Jsi má jediná."... A jak k tomu přijdou chudinky dětičky...?


"Oškliví jsou podřadní..."

28. prosince 2013 v 23:18 | M. |  ZÁPISKY
"Ošiklivý lidi to maj v životě tak těžký, nikdo je nechce!" často slýcháte,... od lidí, co si o sobě myslí - a nenechají si to vymluvit, že jsou hnusný, nechutný a tlustý. Litujou se, ale můžou si za to sami.

Zkuste jim vysvětlit, že je to všechno o sebevědomí. Když je někdo zakomplexovanej kvůli velkýmu nosu, bude to na něm vidět. Skoro to působí, jako by říkal: "Mám velkej nos, no, tak na něj nečum!" Přitom vám je nosík daný osoby uplně u prdele, ale ona to nechápe a bude pracovat na tom, aby i vás začal její nos iritovat.

Představte si, že se stydíte za svoje křivý zuby, a tak je neustále zakrejváte rukou, chováte se nejistě, zakomplexovanost z vás přímo SRŠÍ. Takový lidi nejsou přitažlivý - někdo už to naštěstí zjistil a postupem času se dopracoval do stádia, kdy se za svoje chyby nestydí a neřeší je, tím pádem ani jeho okolí. Jak byste jinak vysvětlili ošklivé, přesto žádáné osoby? Ony maj prostě štastnou povahu a nestydí se, anebo se k tomu dopracovaly až časem. Což opravdu jde - ale neni to rozhodně otázka jednoho dne, nýbrž klidně i několika let. Je potřeba uvědomit si, že k životu neni třeba bejt dokonalej. Musíte jen ignorovat narážky zakomplexovanejch lidí (a debilů, který to prostě baví), který se v těch komplexech nechtěj utápět sami, tak do toho chtěj zatáhnout i vás.

Z toho vyplývá, že se stydlínama se málokdo rád baví. Když vysíláme kolem sebe negativní vlny, nemůžeme čekat odezvu plnou nadšení.

Je dokázáno, že se spolu seznámí spíš průměrně hezká žena a průměrně hezký muž, než krásná a velice žádaná žena a stydlín, co moc krásy nepobral. To je taky důvod, proč i "hnusný" holky jsou zadaný - choděj se stejně "ošklivym" klukem.

Co je ovšem třeba dodat - ideál krásy nikdy neexistoval, protože každej si ho představuje jinak. Je sice fakt, že existujou holky a kluci, který se líběj skoro všem, ale ostatní nemusej zoufat. Vždy se najde někdo, pro koho budou ideálem.





6 věcí, co mě o Vánocích pěkně serou

23. prosince 2013 v 14:37 | M. |  ZÁPISKY
1) Už se těšim, až mi Santa přinese...
Zeptejte se dítěte české národnosti, kdo nosí dárečky. Pravděpodobně odpoví, že Santa, ten tlustej pán s vousama v červenym oblečku. Reklamy říkají, že dárky nosí Santa, rodiče zase děti navádí, aby napsaly dopis Jěžíškovi. Tak kdo se v tom má sakra vyznat? A žijeme snad v Americe?

2) Dárky v podobě svíček a dalších zbytečností
Při nakupování dárků se snažim řidit heslem: hlavně ať koupim něco praktickýho. No, ne všichni to tak maj. A pokud i vy se snažíte nakupovat věci, co se v životě alespoň jednou využijí, dáte mi jistě za pravdu, jak vás pod stromečkem dokáže naštvat svíčka, vonné olejíčky, tužky s pérujícím sloníkem, atd.

3) Rodinné návštěvy
Vyspávali byste do dvanácti (proč ne, že - konečně máte prázdniny!!!), ale rodiče vás nutí už od devíti trčet u babičky a poslouchat, jak se špatně vyspala a má zase přeleženej krk.

4) Reklama: "Ne ne, já nemusím, já už ho vidim!"
Pro někoho vánoční klasika, bez který by se Vánoce neobešly. Pro mě naprostý utrpení, který budou vysílat snad ještě po mý smrti!

5) Vysávání jehličí po dosloužení vánočního stromku a jeho odstrojování
Zatímco stromeček rád zdobí každej, protože je omámenej vánoční atmosférou, jeho odstrojování je už o něco méně zábavnější. Lidi se těšej, jak se zase zchlastaj o Silvestru a na vánoční stromek už nemaj ani pomyšlení. A pokud nepatříte mezi nevkusné lidi, co mají na Vánoce umělej stromek, musíte se vypořádat i s popadanym jehličim! Grrrrr.

6) Nabraná kila na rodinných "oslavách"
Rozhodli jste se, že nebudete na rodinných návštěvách uzobávat cukroví, chipsy a nebudete pít Coca-colu. Po každé návštěvě ovšem odcházíte s plnym žaludkem a pocitem na "zeblití". "To nemá cenu," přiznáte si. "Začnu až po Novym roce."

Tak pokud možno veselé Vánoce a bohatého, ale praktického JEŽÍŠKA. :-)

Zoufalost a pláč

9. listopadu 2013 v 22:39 | M. |  ZÁPISKY
Nejhorší z celý třídy…já…?
Tři pětky z češtiny, jak se mi to kurva povedlo? Nenávistně jsem profesorku probodla pohledem. Poreferovala celý třídě o tom, jaký dělám do školy hovno a jak jsem mimo. Což samozřejmě vim a stydim se za to. A nepotřebuju to slyšet od někoho jinýho, a zvlášt od toho, kdo má bejt mojí autoritou a motivovat mě. Veřejná potupa. Shodila mě, ponořila. Bylo snad něco, co jsem mohla udělat, abych jí to oplatila? Její slova se mi tvrdě zarejvaly do srdce, do srdce prahnoucího po žurnalistice. Chci psát, ale mám tři koule z češtiny. Zkurvená literatura a rozbor. Měla jsem pocit, jako by se mi všichni smáli, sice se tvářili jako obvykle znuděně, ale v duchu si říkali, že na tu věčnou tahákářku taky došlo.
Ty tři pětky mě zas tak neserou. Když jsem si je psala do indexu, necejtila jsem se provinilě, ale cejtila jsem nenávist. Ke všem, k tý třídě, k lidem, co se mi smějou, i k profesorce.
Moje psychika se hroutí. Všechno co prožívám, už není tak živý, jako bejvalo. Pestrost života vymizela a zbyla jen prázdnost.
Kam se vytratilo to potěšení z milování své drahé polovičky? ZamračenýNesnášim doteky.Zamračený Vaděj mi. Bojim se toho.
Nevydržela jsem to a rozbrečela se. Nešlo to vydržet - uvědomila jsem si, jaký to bejvalo dřív… Chtěla jsem se vyplakat v jeho objetí, ale věděla jsem, že bych se z něj stejně vyvlíkla, bylo by mi nepříjemný.
Kamarád, vedle kterýho sedim, mě pohladil po zádech.
"To bude dobrý, věř mi, všechno si opravíš," utěšoval mě. Brečela jsem ještě víc. Byl tak hodnej a já to nikdy neviděla. "Já nebrečim kvůli češtině," zmohla jsem se jen na tuhle větu. Jak jde někomu vysvětlit, že se máte dobře, ale přesto žijete neradi? Máte super kluka, ale nic k němu necejtíte? Jde to pochopit?
Ani jsem mu nepoděkovala za snahu mě utěšit.
Brečela jsem dál a dál a nikdo nechápal. Nikdo se nezajímal. Když člověk vtipkuje, všichni se smějou, když brečí, straněj se vás.
Proč tohle všechno? Proč toužim po lásce, ale odmítám ji?
Kéž bych se teď probudila do toho barevnýho světa…

<3 „Co je to láska? Tomu, kdo ji prožil, to vysvětlovat nemusíte, tomu, kdo ji neprožil, to nevysvětlíte.“

30. srpna 2013 v 23:58 | M. |  ZÁPISKY
"V mládí ztrácíme rozum kvůli lásce, později ztrácíme lásku kvůli rozumu."

"Je třeba být si trochu podobní, abychom si rozuměli, ale trochu rozdílní, abychom se milovali."

"Je těžké vyhnout se žárlivosti, jestli toho druhého milujeme více než sebe."

"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme."

"Co je to láska? Tomu, kdo ji prožil, to vysvětlovat nemusíte, tomu, kdo ji neprožil, to nevysvětlíte."

"Člověk miluje, protože miluje. Není k tomu žádný důvod."

Všechny tyhle citáty se mi hrozně líbily.
Vim, že by se za ně asi měly psát jména, kdo je "pustil" na svět, ale mně přijde, že to zbytečně odpoutává pozornost. Zkuste si přečíst všechny citáty a nad každym se trochu zamyslet, ponořit se do toho. Usmívající se
Uvidíte, že maj hloubku. Obvykle sice tyhle "hrozně zaláskovaný větičky" nemusim, ale zamilovanost dělá svý.

Každopádně jsem zamilovaná tak moc, že mě rozbrečí, když vidim šťastnej pár na ulici nebo štěňátka, jak se o sebe hřejou... Je to šílený, ale krásný.

Vy už nejste vy. Jste jako vyměněný.

Svojí drahou polovičku si chráníte, bezmezně jí milujete, bojíte se, jestli je v pořádku, neustále si s ní chcete psát. Závidíte všem ZMRDŮM, co s ní trávěj čas. Umřeli byste steskem, kdyby vám někdo z ničeho nic řekl, že už se nikdy nebudete moct vidět. Na svou drahou polovičku žárlíte a nechcete se o ní dělit. Věříte, že spolu budete dokud vás smrt nerozdělí, ale děsí vás, kolika lidem se jejich představy nevyplnily.

Ale teď je to JINÝ. A to mi nikdo nevymluví. Důvěrný a dospělý. Na dlouho. Rozpačitý

"Blíží se škola, jaké z toho máte pocity?"
Já se tam těšim, ale zároveň netěšim - žádná novinka, tohle vám řekne skoro každej. Všechno je teď snažší a jednodušší, cejtim se psychicky mnohem silnější, i když teď třeba častějš brečim - holt slzy štěstí, že existuje někdo tak skvělej, jako je můj kluk. Líbající Ale celkově vim, že všechno zvládnu mnohem líp, než kdybych byla psychicky na dně.

Co je smysl života? Když máte někoho, pro koho žijete a ten naoplátku žije pro vás.

Klubový existence

28. srpna 2013 v 16:03 | M. |  ZÁPISKY
Namyšlený holčičky s vyperoxidovanou hlavou a dlouhejma nehtama bohužel nejsou jen pouhym výmyslem americkejch filmů. Buď se takový holky snažíte ignorovat (ať už podvědomě, či naschvál), nebo se bavíte s tou normální částí společnosti, a tak ani nevíte, že nějaký takový vyumělkovaný pičky jsou.

Tyhle holky rády navštěvujou kluby (který se hemžej diskantíkama), kde se "luxusně" zlijou, a pak vůbec si nic nepamatujou. Maj různý pohlavní nemoce, který chytěj od klubovejch debílků, když se s nima vyspěj na poblitejch hajzlíkách.

Jste-li normální tvor, žijící normální život, dejte si na takový svině pozor. Dokážou bejt agresivnější víc než březí medvědice. Mimoto medvědice aspoň nemaj ostrý podpatky, kterejma vás tim pádem ani nemůžou pobodat. A na pozoru by se měly mít i holky. Jakmile se s takovouhle slečínkou zapletete, je schopná vás společně s její partičkou zbít do bezvědomí.

Ještě stojí za zmínku urážení ostatních a vysmívání se jim. Buďto jste podle klubovejch existencí tlustý, nebo hnusný, máte chlupatý ruce, atd.

Kdyby byly tyhle holky aspoň chytrý a vzdělaný, ale to taky nejsou. Ostatně kdyby byly, tak by se nechovaly takhle hloupě.

Osobně znám takovejch holek docela dost a sleduju je jen zpovzdálí. Koukám na jejich instagramový fotky v podpatcích, v uplejch kalhotkách a s kabelkou Guess. Pár chudáků těm holkám zalichotlí a ony se jim ještě vysmějou. No, je to jejich život. Já jen... Prosím, nesdílejte fotky konverzací s klukama, co vás chtěj, ale vám přijdou strašně trapný - vždyť je to naprosto bezcitný a hnusný.

Šukejte, milujte se (a množte se). Pokud možno v míru. Nevim jak vy, ale radši občas zajdu s kámošema do hospody, než žít klubovej a úplně bezcennej život.

"Radši bláznivá holka v teniskách, než namyšlená pipka v lodičkách."

Proč chodit do fitka?

27. srpna 2013 v 17:23 | M |  ZÁPISKY
Odpůrci sportování vevnitř mi jistě daj za pravdu - proč chodit do fitka a platit si za to, když můžete sportovat zadarmo v hezkym prostředí?
V PŘÍRODĚ: Vyberete si pěkný místo se spoustou zeleně. Proběhnete se, nebo se projedete na kole.
VE FITKU: Cvičíte na ošklivém místě ve tvaru kostky se zelení maximálně na barovym pultu v podobě palmiček v květináčích.

V PŘÍRODĚ: Nikdo na vás nekouká, můžete zde nerušeně provádět všemožný aktivity. (I sex! Ale bacha, je to mírně nepohodlný.)
VE FITKU: Civěj na vás ostatní, aby zhodnotili, zda-li máte větší a vyrýsovanější svaly než oni, zda-li jste hubenější, nebo tlustší. (Zda-li máte značkový oblečení, správně nalakovaný nehty a hustý vlasy.)

V PŘÍRODĚ: Nemusíte koukat na rádoby úžasně vysportovaný chlápky.
VE FITKU: Chtě nechtě musíte trpět chlápka ve vašem okolí, co při zvedání činek řve, tváří se důležitě a má upocenou prdel.

V PŘÍRODĚ: Někam doběhnete, někam se podíváte. Například na zajímavý místa se zajímavou historií.
VE FITKU: Můžete běhat na pásu 4 hodiny a zůstanete furt na jednom a tom samym místě.

Možná vás překvapí, že navzdory všem důvodům, proč je lepší sportovat venku, jsem si pořídila permici do fitka. A to hlavně kvůli skupinovejm lekcím.
Ve fitku:
- nabízej skupinový lekce, kde na vás dohlídne lektor a motivuje vás
- je klimatizace
- jsou příjemný záchodky, kde se můžete napít pitný vody
- si můžete koupit něco k jídlu při náhlym úbytku cukru
- i ty chlápci s upocenou prdelí vám nedovolej se flákat
- se hned po cvičení můžete osprchovat
- vám přístroje neničej záda, jako když např. děláte doma sedy lehy na podlaze
- vám v zimě nebude zima

Tyhle důvody vám každej fitkař vyjmenuje nazpaměť. Musí si svoje vyhozený penízky přece nějak obhájit. :-)